Článek v časopisu Dům a zahrada

14.11.2008 21:31
Jste na tahu! ( (kre),) 02/2005  


Starožitný nábytek poskytuje překvapivě velký prostor pro naši fantazii - stačí si jen trochu pohrát

Doba, kdy snaha o vybavení domácnosti hraničila s adrenalinovým sportem a dychtivý kupující stál fronty před Domem bytové kultury, aby si nakonec odnesl domů derivát obývací stěny Univerzal, naštěstí pominula. Trh nám v současnosti nabízí nepřeberné množství stylů zařízení pro naši domácnost od masově rozšířených až po méně obecně vžité, mezi které nepochybně patří starožitný nábytek - je dnes přežitkem, nebo se opět vrací na výsluní slávy?

Existují věci, které nás nadchnou, ty které nám takříkajíc nesedí a pak ty, které nás nechávají chladnými. Pokud uvažujeme o zařízení domácnosti starožitným nábytkem, popřípadě doplňky, měli bychom k nim mít prvně jmenovaný vztah - měly by nás nadchnout. Kdo starožitnosti považuje za přežité zhmotnění sentimentu, má o jedno rozhodování při budování svého nového bydlení méně. Starožitný nábytek by neměl být jakousi alternativou - "plánem bé" při vytváření našeho domova. Starožitnosti totiž nejsou jen módním doplňkem, užitným předmětem a dobrou investicí; se starožitností si do domácnosti pořizujeme kousek historie a vnášíme do našeho domova nevšední atmosféru. Proto je vhodné seznámit se alespoň okrajově s historií nábytku a s jednotlivými styly. Pokud nejsme znalci dějepisci nebo nehltáme encyklopedie umění, vyplatí se zkontaktovat odborníka, konkrétně bytového architekta. Ten by nám měl pomoci hlavně s vhodným umístěním nábytku v interiéru. Novodobá tendence neodborného a nevkusného přezdobování interiérů starožitným nábytkem a potřeba nemístné prezentace finančních úspěchů značně pošramotila "integraci" historických stylů do domácností. Interiér kompletně vybavený starožitnostmi, který si zachoval jednotný styl, jež se navzájem nepřebíjí s moderní architekturou, je dnes naopak světlou výjimkou. Uvědomme si, že starožitný nábytek je jako šperk, který ozdobí náš interiér, je to pomyslná třešnička na dortu, ne půl kila rozmočeného kompotu... I zde platí (pokolikáté už?), že někdy méně znamená více. Základní pravidlo velí, že starožitný nábytek by měl být umisťován do interiéru jako solitér.

Rokoko a biedermaier


Co si můžeme na současném trhu vybrat? A jaký styl si můžeme pořídit do moderního interiéru, aniž by vznikl paskvil? Škála nábytku ve starožitnictvích je poměrně široká. Doba porevolučních masových nájezdů na české vesnice a výkupů za směšné částky pominula. Cenných kusů ubylo a hlavně si někteří lidé začali uvědomovat jejich hodnotu. Prostor pro cenové přirážky se zúžil, velké předražení už není častým jevem. A to hraje do karet právě potenciálním kupcům.
Do současných novostaveb se hodí spíše menší kusy nábytku. Záleží na nás, zda zvolíme mohutnější solitéry, nebo lehčí prosklené vzdušné kousky, nábytku je dost - stolky, křesla, dnes velmi moderní komody, drobnější sekretáře, popřípadě postele.
Když laik uslyší termín "starožitný nábytek", vybaví si zprohýbané barokní almary, intarzované truhly a hravé rokokové stolečky. Pokud nejsme skutečnými fajnšmekry, zmíněnému období se raději při nákupu vyhněme. Jednak nás koupě jediného kousku nábytku může vyjít na sumu, za kterou pořídíme zbrusu nový malý vůz do města, jednak se tento styl do současného interiéru příliš nehodí. Existují architektonicky variabilnější, hravější a hlavně podstatně levnější styly. Dnešní doba si žádá střídmost, jednoduchost, někdy až strohost, interiéroví architekti rozvíjejí odkaz funkcionalismu a k takovéto filozofii bydlení se hodí podobně koncipovaný nábytek.
První méně zdobný a tvarově poměrně jednoduchý nábytek se začal objevovat na začátku 19. století. Hlavně v českých zemích se rozvinul směr biedermaier. Typické komody se třemi šuplíky a zlaceným kováním jsou dnes vyhledávanými kousky. Stejně půvabné jsou i sekretáře, nesoucí se v podobném stylu, především pak židle s decentním pruhovaným polstrováním, které na opěradle zcela chybí. Stále ještě se ovšem jedná o poměrně drahou záležitost (zrestaurovaná komoda přijde na šedesát tisíc a víc, sekretáře o dalších dvacet tisíc víc, za židle zaplatíme i deset tisíc). Výhodou je, že biedermaierový nábytek lze umístit i do minimalisticky řešených interiérů, pochopitelně jako solitér.

Art-deco a hight-tech


Za málo peněz, hodně muziky - tak by se dal popsat dnes populární styl konce devatenáctého století. Jedná se o typické babičkovské skříně z tmavého dřeva s decentními zdobnými lištami v horních částech, mohutné skleníky, které v dnešní době nacházejí uplatnění ve větších kuchyních, nebo o pestře malované truhly a komody ze starých selských stavení. Výhodou tohoto nábytku je především nižší cena při zachování efektu starobylosti; cena židlí, stolků nebo křesílek začíná na několika tisících, zachovalou šatní skříň nebo manželskou postel seženeme při troše štěstí do dvaceti tisíc. Ve starožitnictvích se začíná objevovat styl, který pomalu, ale jistě nabývá na popularitě. Jedná se o art-deco, styl dvacátých let minulého století, někdy přezdívaný jako "styl na hranici vkusu a kýče". Na první pohled kupce možná neosloví. Stačí se ovšem chvíli zadívat, aby oko zaregistrovalo jeho geniální nadčasovost. Nábytek můžeme po domě libovolně přemisťovat, aniž by tím utrpěl architektonický dojem. Jednotlivé kusy jsou opticky lehčí a tvarově přizpůsobivější než ostatní starožitný nábytek. Navíc se v době art-deca začínají poprvé objevovat doplňky a kusy nábytku z kovu, které dobře uplatníme při kombinování s ultramoderním high-tech stylem, který v současnosti jasně vévodí trhu. Lákavé jsou i ceny, které se drží velmi nízko, neboť se jedná o teprve objevovaný styl. Stačí chodit, sledovat a objevovat.

Vybírejme pozorně


Existují dva druhy používaného dřeva - tvrdé a měkké. Měkký nábytek, většinou světlý, se dobře hodí do předsíní, pracoven, kuchyní, ale i do dětských pokojů. Jednak se v historii začíná objevovat později, je tedy modernější, jednak se u něho neprovádí tak intenzivní broušení vzhledem k procentuálně cenově vyšší náročnosti, a proto se nějaký ten rýpanec nebo kopanec od naší ratolesti na struktuře dřeva nábytku ztratí.
Restaurování nábytku je poměrně náročný proces. Nejprve se zjistí rozsah poškození. Je-li značné, používá se metoda skládání - například ze tří poničených kusů se sestaví jeden celistvý, bez zásadnějších známek poškození. Nábytek se poté ošetří louhem ve velkých vanách a jemnou ruční prací se z něj odstraní zbývající nátěry. Je-li potřeba, ještě se obrousí. Staré kusy z tvrdého dřeva jako je ořech, dub nebo jasan (ten je v dnešní době již vzácností) se pouze rozlešťují, aby nedošlo k poškození nátěrů, popřípadě intarzování, a naimpregnují prostředky proti škůdcům. Ornamenty se obnovují pomocí emailových barev. Při koupi si zkusme všimnout, zda je nábytek ošetřený. Dojem z krásného jídelního stolu asi poněkud poklesne, až se nám červotoč z něj usídlí v krovu. Nábytek je vhodné si otevřít a zblízka si přivonět. Pokud ucítíme směsici vosku a medu, je pravděpodobné, že nábytek prošel alespoň impregnací, což je rozhodující bod restaurování. Údržba nábytku je pak velmi jednoduchá. Stačí jej šetrně otírat prachovkou a vždy po několika týdnech ošetřit běžnou leštěnkou.
Starožitný nábytek je alternativou vybavení našich domovů a určitě nechytne za srdce každého. Nicméně nám poskytuje překvapivě velký prostor pro naši fantazii. Stačí si jen trochu pohrát. Vždyť bydlení není za trest, je to hra. A záleží jen na nás, páni a paní obyvatelé, jaké karty si rozdáme. Takže prosím, jste na tahu...

—————

Zpět